08.10.2008

 

Na právě skončeném pražském veletrhu jsme „oficiálně“ oznámili výrobu stotřicítky jako SRC. I když byla představa trochu jiná, byl nakonec ve vitrině jeden z prototypů, sice s definitivními koly a pojízdný, ale s nedokončenou přední nápravou – zde jsme nakonec upustili od původně zvažovaných  2 předních šachet pro magnety, je zde jedna v ose vozu a posunuta asi 30 mm za osu P nápravy (to způsobuje dodatečný přítlak vodítka při překývnutí vozu a je tak zabráněno volnému pohybu kýlu).

K modelu S130RS byly pokládány především tyto otázky:

1. Kdy bude na trhu?
2. Proč není rallye verze?
3. Proč je motor za zadní nápravou?

Na prvou otázku lze odpovědět  pouze takto: chceme a snažíme se, aby to bylo letos. Samozřejmě to souvisí s dokončením několika vstřikovacích forem, po špatných zkušenostech s kooperacemi u modelu NF, se snažíme maximum udělat sami. I nám nepříjemná prodlení často souvisí s poněkud širším „záběrem“, který tento model nese.

 

 

Tím se dostávám k odpovědi na druhou otázku. Okruhová verze je základním modelem, „leží“ na dráze a je i vhodnější pro závodění na čtyřdráze, v klubech. Samozřejmě odpadá spolujezdec, nemusí být hned dvě sady disků, světelná rampa a velký počet předloh pro polep.

 

 

Přesto na rallye verzích souběžně pracujeme, nejde to ani jinak.

 

 

Od stotřicítky se samozřejmě odvíjí i množství dalších variant, některé budou velkosériově vyráběné, jiné v malých nebo dokonce limitovaných sériích. Vše souvisí s podlahovou plošinou, s podvozkem, který měl ve skutečnosti rozvor 2400 mm. Od typu Š1000MB po S130LR se jedná v principu o identický podvozek. Přesto zde byly samozřejmě konstrukční změny, které se na modelu mohou projevit vizuálními odlišnostmi, jinou světlostí podvozku, jiným tvarem zadní nápravy. V našem pojetí, které bylo definováno již před rokem 2005 (IDEA FARO...) je podvozková plošina výlisek z houževnatého polystyrenu (PS) s podvěšenými nápravami z plněného polyamidu (PA). Některé vozy měly interiér bílý, jiné černý, další v barvě karoserie – probarvit nebo lakovat lze snáze PS. Naopak PA svojí houževnatostí zaručuje vysokou odolnost proti střihu, ohybu i krutu, dále samomaznost ložisek Proto jsou nápravy přišroubovány skrz PS do PA – závity nelze strhnout. S koncepcí pak souvisí zcela volný interiér – a tedy prostor pro modelové ztvárnění rámu, sedaček a pod.

 

 

 

Dalším důležitým rozhodnutím bylo oddělení střechy od pontonu karoserie. Výlisek střechy (ABS) je tedy „zacvaknut“ (jinde vlepen nebo zataven) do pontonu karoserie. Tím se otevírá mnohem rychlejší cesta k typům S180/200RS a S110R Coupe. Z toho vyplývá, že pokud chceme dokončit 130RS musí být jasno i v koncepci (rozklad dílů, montáž, barvení) dalších modelů (jde tedy i o P a Z čelo, zasklení, možnost použít „široký“ podvozek 130RS i pro „úzký“ 110R atd. atd.). V neposlední řadě je pak možné postavit S130RS A5, sérii britských Super Saloons, ale i  Kořínkovo 2000 MI Turbo. Některé detaily nebo skupiny souvisí i s řadou „stovek“ a „tisícovek“ a chceme-li se v budoucnu vyhnout dodatečným úpravám forem, musíme alespoň na úrovni přípravy dokumentace řešit i modely S1000B5 Studio nebo S120S Rallye (zde je opět shodná střecha), musí se přihlédnout k vnitřnímu prostoru, šířce modelů a k možnosti nastavení P nápravy s ohledem na správné disky kol. Přitom právě správná vzájemná poloha jmenovaných dílů „dělá“ model méně či více realistický (mluvím teď o souměrné mezeře ve výřezech blatníků, o návaznosti boků karoserie na boky pneu a pod.). Názory, že „to je fuk“, „toho si nikdo nevšimne“ a „hlavně, už aby to bylo a jezdilo“, tak ty musím odmítnout. Pokud stavíme model závodního auta podle poměrně rozsáhlé dokumentace a po dlouhé přípravě a pokud víme, že se jedná o typ zajímavý pro skutečné fandy nebo sběratele, nemůžeme si dovolit to „odfláknout“ – a naopak mě je srdečně jedno, jestli si někdo „stotřicítku“ upraví pro závody na dřevě a zmaluje ji podle svého nevkusu :-).

Říkám zcela otevřeně, že menšinové názory nemohou být akceptovány u průmyslové výroby a to se samozřejmě týká i koncepce pohonu a jízdních vlastností. A pochopitelně se takhle nesnažíme pro ty, které „naše (čsl.) auta vůbec nezajímají“.

 

 

K tomu malá odbočka, aby bylo více zřejmé o čem mluvím: ve volných chvílích laboruji s podvozkem pro LaK 1908 typ FC (motor vpředu, pohon Z nápravy spojovacím hřídelem). Model je na úzkých kolech vysoký, přesto má velmi dobrou trakci a chová se „zajímavě“. Z těch několika dochovaných filmových záběrů ze závodů je zřejmé, že na tehdejších šotolinách bylo nutné auto „utrhnout“ a uvést do sideways. Pokud se nájezdová rychlost přehnala, auto se díky vysokému těžišti postavilo na vnější kola a po tečně opustilo trať.

U modelu to dlouho nešlo „nasimulovat“, ale nyní, se změnou převodu a po umístění zátěže do makety nádrže (tedy nejvýše co to jde), stačí na konci rovinky zcela ubrat, Z kola se zablokují a je možno pokračovat smykem (powerslide, máme vodítko :-), ale vypadá to dobře). Pokud se rychlost přežene, nedostaví se smyk, ale auto se chová jak výše uvedeno... po tečně, ale ne v kotrmelcích, hezky po dvou kolech. Přiznám se, že sám nevím proč.

Proto si myslím, že není nezbytně nutné dávat stále motor doprostřed auta na plastikovou destičku. Určitě postavíme i S130RS A5. Viděl jsem to auto v Mostě a na kopci v Záskalí a nebylo to rozhodně nic „příjemného“ na řízení (Oldřich Horsák). Výborná trakce a vysoká rychlost, v zatáčkách opatrně a „full throttle“ v apexu – to lze požadovat i u modelu.

 

 

Upozorňujeme, že fotografie v tomto článku zachycují nedokončené modely – vzorky. Nejedná se o master modely!

 

Upravená karoserie se znázorněným zasklením

 

Roman Kysela

Zpět

Komentáře

Přidat komentář

Jméno:

 

Text:

 

Odeslat

Zpět